Na té pražské Letnej

Zdroj: deník Metro 16.7.2008

Táta pod ním odpálil násadou od krumpáče tenisák, a tak byl v ČSSR založen první softbalový klub. To se psal rok 1956. Pamatuje si také spoustu zápasů jak v softbalu, tak i v lakrosu, freesbee, závody v běhu a hodu granátem, maminky s kočárky, lidi rozbíjející si hubu na kolečkových bruslích, úchyláky sledující milence, pochody dětí s igelitovými pytlíky při nácviku obrany proti útoku atomovou bombou… Nespočet prvomájových průvodů… Snad i zápasy Sparty ještě na starém stadionu… A mnoho dalšího.
Řeč je o Tondovi. Tonda je strom, vysoký pevný dub, který stojí na Letné už odnepaměti.
Když jsem s ním nedávno mluvil, říkal, že má obavy z té knihovny – že to viděl v novinách, které pod ním někdo zapomněl, a že mu to přijde jako takovej zelenej chrchel. Že by si spíš představoval na tom místě kapličku. Říkal jsem mu, ať se nebojí, že to jako flus jenom vypadá, že v reálu to bude pěkná a originální stavba, kterou budou navíc navštěvovat kulturní lidi, a tak bude mít kolem sebe kultůru, že to bude pěkný… Tak jsem ho trochu uklidnil. A minulej tejden si to vykračuju po Letný, a tak si to namířím za Tondou trochu pokecat… A co nevidím?! Kolem Tondy si to štráduje silnice!
„Ty vole Tondo – co sis to tady postavil?“ Zahleděl se na mě a zašuměl mi svým stromovím: „Ty vole, to já ne -to dělníci!“ Tak tam na to čumím a říkám mu: „Tak vidíš – a ty ses bál knihovny, ty posero.“ Tonda mi pak říkal, že je i trochu rád, že tam byl tak sám… A teď mu tam proudí jeden auťák za druhým – že se nenudí, pořád je na co koukat! A prý až tam bude tunel – to bude teprve paráda! Všechny stromy – kámoši Tondy – už se těší. Jenom se mě ptal: „Hele, a nemůžou nás ty čoudy z těch aut nějak otrávit?“ „Neboj, Tondo, zvyknete si. Jako my všichni.“