Haló noviny 16.3.2011
Velký tunel do pokladny Prahy
Internet hlavního města Prahy zveřejnil řadu dosud přísně tajených dat o stavbě největšího městského tunelu v Evropě jménem Blanka, oficiálně pro auta a životní prostředí, fakticky proti životnímu prostředí, urbanismu a pražské pokladně. Je jistě užitečné se poučit z chyb. Problém je, že podle všeho šlo o chyby zcela záměrné, protože podle názoru pražské politické elity v čele s pražskými radními lze ve prospěch silniční dopravy dělat cokoliv: ničit zdraví, životní prostředí a urbanismus i ochromit rozvoj dosud bohaté Prahy.
Prosazování silou
Silně kontroverzní projekt Blanka nikdy neměl solidní zdůvodnění. Neomalené prosazování jeho předchůdce v povrchové trase přes cenný park Stromovka významně přispělo k pádu M. Štěpána v roce 1989 a primátora Kondra v roce 1993. Pak se uvažovalo o převážně tunelovém řešení s vyústěním nejprve na Argentinské, později na Pelc Tyrolce. Rozhodnutí vést tunel Blanka až na Pelc Tyrolku místo na Argentinskou nerozumím. Krutá Severojižní magistrála, pomalu zabíjející desetitisíce občanů Prahy, novému proudu aut přiváděných Blankou nemůže stačit ani při vyústění Blanky na Argentinské, ani při vyústění Blanky na Pelc Tyrolce. Vyvedení Blanky na Argentinské znamenalo vyhnout se náročnému a riskantnímu terénu Stromovky, pod Vltavou i Pelc Tyrolce v záplavovém území a ušetřit mnoho miliard korun.
Silniční lobbisté ještě prosadili výstavbu nového mostu v Troji nejen pro tramvaje, ale i pro auta. Tím padla i předstíraná snaha ozdravit životní prostředí několika ulic Prahy svedením aut pod zem. Nový most pro auta vytvoří další silný tok aut, který postihne odlehčovanou Letnou, dále Troju a Trojskou ulici. Stejný potenciál má záměr postavit za další ohromné peníze další obří dálniční tunel z Pelc Tyrolky na Balabenku. Praha se intenzivně devastuje pro potřeby intenzivní silniční dopravy s negativním dopadem na její obyvatelnost. Praktické zničení Letenské pláně se zapíše mezi přední urbanistické zločiny, spáchané na Praze. Vzhledem k tomu, že nebyla naděje na kladné posouzení efektivnosti a přijatelnosti Blanky, pražští radní se mu vyhnuli zneužitím díry v tehdejším zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Tuto dálniční stavbu prohlásili za obyčejnou městskou ulici, pro kterou se EIA nemusela dělat, i za cenu ztráty nároku na dotace ze státního rozpočtu i fondů EU.
Projekt hrubě nekvalitní
Hrubě závadný projekt Blanky postupně prohnali územním a stavebním řízením. Odvolání se zamítala jako neodůvodněná, vše prý bylo v nejlepším pořádku. V roce 2006 se začalo stavět.
Hrubě nekvalitní projekt Blanky se již v roce 2007 musel v mnoha směrech přehodnocovat i za cenu významného růstu nákladů. Vedení Prahy muselo vědět o vážných problémech projektu Blanky. Politické zadání ale znělo »postavit Blanku za každou cenu«. První padla pravda. Veřejnosti se bezostyšně lhalo o přínosech i nákladech Blanky a zamlčovala se její negativa. Konečně, plakáty opěvující Blanku vidíme v Praze nejen podél její stavby.
Nemá-li docházet k drastickému růstu nákladů, musí být především kvalitní projekt, který bez větších nákladnějších změn vydrží celou realizaci i obří stavby. Těžko ale čekat kvalitní projekt silně kontroverzní Blanky, když se připravuje napůl potají, neboť ekolog nespí. Nelze čekat náročnou odbornou oponenturu, když se případná kritika trestá vyloučením jejích autorů z dalších pražských zakázek. Pak ale při jeho realizaci obvykle vylézají na světlo další a další nesrovnalosti, další a další nové požadavky, projekt se neustále za pochodu upravuje a náklady na jeho realizaci neutěšeně rostou, byť příslušná komise změny průběžně schvaluje.
Za významnou příčinu zdražení Blanky je uváděna změna předpisů. Ač se změny předpisů řadu let připravovaly, přišlo se na ně až po zahájení stavby v roce 2007 nebo ještě později.
Také údajně podrobný geologický průzkum se ukázal nedostatečný. Byl zřejmě standardní, ale v nestandardně náročných geologických podmínkách. Stavební povolení bylo v rozporu se zákonem vydáno bez zajištění části potřebných pozemků. Případná nedohoda s jejich majiteli znamenala dodatečné změny a většinou i zdražení projektu.
Rozbor příčin zdražení Blanky k 1. 3. 2011 (117 s.) uvádí i chybná zakreslení inženýrských sítí. To se stává nejen v Praze často. Proč ale s touto možností nepočítal a proč je nepřevádí do kolektorů, neuvádí. Konstatuje dodatečnou nutnost posunu polohy řady staveb v prostoru na základě vážných chyb projektu i nových požadavků magistrátu Prahy a Prahy 6, včetně požadavku na omezení výluk tramvají, což opět zdražilo výstavbu Blanky. Zvlášť velké a drahé změny byly v projektu Trójského mostu, který pražští radní bezohledně nařídili postavit i pro auta. Jáma Myslbekova se musela prohloubit, protože niveleta tunelů Blanka byla místy snížena až o 2,5 m.
Jak rostly náklady na Blanku
Při schvalování územního plánu Prahy v roce 1999 měl soubor staveb zvaných Blanka stát asi 10 miliard korun. I když tuto cenu nemohl nikdo soudný brát vážně, ze šíření poplašných zpráv byli obviněni ekologové. Na koleně spočítali, že Blanka bude stát asi 40 miliard. V dalších letech se cena Blanky zásadně zvýšila. Inflace se na jejím zdražení podílela jen menší částkou. Na základě výběrového řízení s konečnou cenou 26,5 miliardy (ještě v září 2010 na ni přísahal primátor Bém z ODS), začala v roce 2006 výstavba Blanky. Odtajněné materiály ale ukazují, že se na magistrátu počítalo s cenou Blanky 29 miliard, včetně rezervy dvě miliardy korun. Podle odtajněných materiálů se počítá již s 37,912 miliardy a může snadno dojít k dalšímu růstu ceny Blanky. Způsob realizace je velmi špatný, ale na stavbách dálnic v Praze obvyklý.
Blanka měla být zprovozněna v roce 2011. Citelné opoždění její výstavby znamená další ekonomické ztráty. Ty ale v materiálu zmiňovány nejsou. Že enormní nákladnost výstavby Blanky ochromuje rozvoj Prahy, není snad třeba připomínat. Pokud ale bude platit, že ve prospěch silniční dopravy lze páchat prakticky cokoliv, sotva se na takové praxi něco změní.