[ Zamknuto ] Z tisku a médií (Stránka 3 z 10)

Vypadá to, že pan Švec se v tunelu necítil zrovna nejlépe.

S dýchací maskou do tunelu Blanka
30. května 2009

Redaktor MF DNES si prošel tunel, jenž se již dvakrát propadl a který zatím vede z Troje pod Stromovku
Troja - Podívat se do tunelu Blanka, který se právě razí mezi Pelc-Tyrolkou a Letnou, je opravdu nevšední zážitek, který se dá jen těžko k něčemu přirovnat.
Procházka úzkou štolou kdesi pod Stromovkou, v níž na člověka ze všech stran prýští proudy vody, kde se brodí po kotníky v blátě a na cestu mu svítí jen důlní lucerna, si mohou představit snad jen ti, kteří někdy navštívili středověké stříbrné doly v Kutné Hoře.
Včera se do tunelů, jež budou za dva roky součástí městského okruhu, podíval primátor Pavel Bém (ODS) a hrstka novinářů.
Světlo máte na osm hodin Již přípravy na výpravu do podzemí v člověku nevyvolávaly příliš příjemné pocity. Bílé kombinézy, reflexní vesty, helmy a holinky totiž doplnila i důlní lucerna s těžkou baterií a brašna s nouzovým dýchacím přístrojem.
„Lucernu si zapněte ne proto, abyste viděli vy, ale hlavně proto, aby vás viděli ostatní. Aby vás v té tmě nepřehlédla obsluha strojů. Baterie vám vydrží osm hodin,“ udílel první pokyny řidič dodávky, která v dešti klesala do stavební jámy u Trojského mostu, na jejímž dně se černaly vjezdy do tunelu.
„Dýchací přístroj použijte, jen kdyby tu unikaly plyny. To se tu ale neděje. Je to jen předpis,“ uklidňuje rozpačité pohledy nezkušené posádky vozu.
Tunel ze začátku působí impozantně, vysoký strop, spousta místa, jenže postupně se dno zvyšuje a strop je níž a níž. Na konci tunelu už je ve skále jen průzor veliký asi tak tři metry na výšku a tři na šířku. Z otvoru je slyšet vrčení čerpadel a hukot tekoucí vody. Důvěru mezi návštěvníky rozhodně nevzbuzuje.
Tady se to propadlo V místě, kde se v říjnu loňského roku propadly tuny zeminy a v parku na povrchu zůstal třicetimetrový kráter, je ve stropě jen takové malé zabetonované okno - sotva dva na dva metry.
„Tou dírou se sem všechno vysypalo. Spodní voda měla obrovskou sílu, když vyplavila takový kráter na povrchu,“ podotýká Jan Škrábek z Metrostavu, pověřený řízením stavby.
HLUBOKO POD ZEMÍ Redaktor MF DNES využil možnosti podívat se do tunelu Blanka. Zespodu a hlavně zblízka viděl místo, kde se před půl rokem propadla zemina ve Stromovce. Šéfa Metrostavu se znovu zeptal, zda je taková nehoda běžným jevem.
Kdo by čekal, že v čele tunelu uvidí spousty dělníků, byl by zmaten. Je jich tu jen několik.
„Tunel razí pět lidí. Dohromady máme teď v podzemí asi dvacet lidí,“ počítá František Polák, mluvčí Metrostavu.
Dělníci jsou nyní ve vůbec nejrizikovějším úseku, kde je hornina natolik nestabilní, že zával by snad ani nikoho nepřekvapil. „Nad námi jsou teď jen dva metry skály, nad ní leží osm metrů štěrkopísku a ještě asi šest metrů naplavenin,“ popisuje geologickou strukturu horniny nad svou hlavou šéf stavby Jan Škrábek.
Aby se tunel nepropadl, dělníci z vrchu i zespodu vstřikují do půdy tuny cementu, vodního skla nebo i pryskyřice, aby se zemina zpevnila a utěsnily se dutiny v rozpraskané skále. „Jsme u toho nejhoršího. Čeká nás rizikových osmdesát metrů,“ přizvukuje vedoucí projektu Miroslav Padevět. Razící čety proto postupují velmi obezřetně. Za den tunel prodlouží o osmdesát centimetrů, běžně jinak stihnou tři metry.
Strojům nevadí skála, ale voda Průzor ve skále, z nějž vytékají proudy vody, je průzkumnou štolou, která vede někam do míst, kde na povrchu stojí Šlechtova restaurace. Ze stropu i stěn trčí úzké roury, jimiž dělníci vstřikovali do skály cement. Teď jimi vytéká spodní voda.
„Kdybychom neudělali injektáž, tryskalo by na nás 15 litrů vody za vteřinu,“ počítá Škrábek.
Právě vědomí, že je v podzemí voda, nepůsobí na člověka dvakrát nejlíp. Zvlášť když tunel jen pár set metrů za námi podchází pod dnem Vltavy. „Je to překvapivý časoprostor, který působí na člověka surově a rizikově. Vody je tam opravdu hodně. Selský rozum mi dává odpověď, co je příčinou toho propadu,“ komentuje dění v šachtě primátor Pavel Bém.
Hluk, tma, mokro...
Projít chodbou je trochu jako úkol z nějaké adrenalinové soutěže. Kapky bubnují na přilbu a stékají za krk, kabel od baterie k lucerně se zlomyslně zachytává o roury trčící ze skály, nohy uvězňuje lepkavé bláto.
To na začátku tunelu, kde již dělníci vybetonovávají stěny a strop, se člověk cítí o poznání lépe. Kompresor za neutuchajícího řevu pumpuje za bednění spousty betonu.
Hadice se pod tlakem chvějí, stroj oddychuje - tady si člověk připadá jako ve scénce z filmu Na samotě u lesa, když Radim Zvon v podání Ladislava Smoljaka spustí dětem mlýnici a přitom vypráví historku o mlynáři. Také zde není slyšet vlastního slova.
Blanka se otevře v létě 2011 V létě začnou dělníci razit tunel i od Letné, aby se na jaře v roce 2010 potkali pod Královskou oborou s partou, co jde od Troje. V létě příštího roku se také vrátí provoz na Letné do stavu před zahájením ražby Blanky. „A v polovině roku 2011 bude zprovozněno dalších 6,5 kilometru městského okruhu, které uleví od dopravy 300 tisícům obyvatel Prahy 1, 2, 6 a 7,“ slibuje Bém.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: PETR ŠVEC