V husákově tichu (těšnovský tunel) byly zpočátku fealové lamelové obklady. Ukázalo se, že nesnesou dynamické namáhání (sání x tlak) od projíždějících aut a odtrhávají se do prostoru. Nahradily se keramickým obkladem a dodnes není co řešit.
Letenský tunel z padesátých let minulého století je od začátku obložený a za celou dobu nebyla potřeba jakákoliv oprava.
Velmi mi to připomíná Parkinsona: na zasedání správní rady se řeší výdaje:
1. přidat uklízčce šilink na hodinu - po krátké diskusi schváleno (je to přece chudák ženská)
2. vybudovat experimentální reaktor za několik desítek milionů (liber) - schváleno bez diskuse
3. vybudovat přístřešek pro kola zaměstnaců za několik set (liber)- po dlouhé diskusi o technickém řešení (plechový -a kdo ho bude pořád natírat a za kolik, nebo laminátový - nemusí se natírat, ale je to dražší a někdo to rozláme, nebyl by nakonec nejlepší zděný) rozhodnutí odročeno na neurčito
Protože: šilink je pod rozlišovací schopností, o reaktoru nikdo netuší, co to je, tím méně kolik by to tak asi mohlo stát, zato kůlnu má na zahradě každý.
V našem případě: kachličky má každý v koupelně "a co to stálo peněz, pani, a stejně se mi to nakonec nelíbí, rači sem to měla nechat dělat jinak"