Z tisku a médií (Stránka 2 z 5)

No, páč v JČ se pořád počítá se zahájením PPP projektu na D3. Pokud to vyjde, tak myslím, že rychlostí pracovního tempa a rozsahem budeš pak příjemně překvapen. A pak to budeme 30 let splácet :-)

Šetření se státu prodraží. Konzervování nedostavěných silnic spolkne miliardy
Paradox - stát má málo peněz na stavbu nových silnic a železnic. A proto se mu výstavba mnoha úseků výrazně prodraží.

Jak to je možné? Státnímu fondu dopravní infrastruktury (SFDI) chybí na příští rok přes 23 miliard korun, ve svém rozpočtu proto počítá s tím, že některé stavby zakonzervuje do doby, než peníze bude mít.

Čtěte: Stát se na stavbu silnic zadluží, chce si půjčit 37 miliard

Jenže rozestavěné silnice se musí ochránit před poničením - a to bude drahé. Minimálně dvě miliardy korun. Může to však být ještě více: ministr dopravy Gustáv Slamečka už v červnu odhadl celkové náklady na konzervaci na pět miliard korun.

Jsou to peníze, které stát vyhodí do koše: ze zastavených staveb silnic nebudou mít řidiči žádný užitek.
Nové stavby nezačnou
"S několika výjimkami nebudeme začínat žádné nové stavby, soustředíme se na dostavění těch, co jsme již zahájili," řekl ředitel SFDI Jaroslav Krauter.
Úřady zatím tají, kterých silnic a železnic se škrty dotknou. "Předběžné seznamy existují, ale ještě nejsou finální," uvedl Krauter. Přesto lze poměrně přesně určit, které to budou. V rozpočtu na příští rok jsou vypočítané desítky staveb, na které není dost peněz.
Jsou mezi nimi jak obchvaty menších měst, tak zásadní stavby: například většina úseků severní části Pražského okruhu nebo opravy řady železničních tratí. Naopak na dálnici u Tábora nebo poslední chybějící kus dálnice do Ústí nad Labem se peníze patrně najdou.

Autoři:  MF DNES

Raz nestačilo?

Dnes večer byl na ČR1 rozhovor s ředitelem ŘSD. Předpokládám, že záznam bude na rozhlas.cz. Jinak neřekl nic nového...

Na údržbu silnic bude v příštím roce až o polovinu méně peněz
Silničáři budou mít příští rok na údržbu komunikací v krajích k dispozici o 30 až 50 procent méně prostředků kvůli výpadkům z daní. Podniky zřejmě budou muset propouštět, méně peněz se může projevit na rychlosti nebo kvalitě údržby.
Každý kraj na tom ale bude rozdílně. Například šéf silničářů v Jihomoravském kraji Jan Zouhar prozatím odhaduje snížení finančních prostředků na zhruba 15 procent. Letos vydává jeho kraj na údržbu silnic 700 milionů korun. Příští rok by to mělo být o 100 milionů korun méně.
Za údržbu 6 800 kilometrů silnic první třídy a zhruba 1 000 kilometrů dálnic letos Ředitelství silnic a dálnic ČR zaplatí zhruba 1,2 miliardy korun. Peníze na hlavní tahy by se v příštím roce krátit neměly, v ohrožení jsou ale peníze na silnice druhé a třetí třídy.
"V současné době se ta krize promítá dost drasticky, musí se celá řada akcí odsouvat, to se promítá do povrchu vozovek. Bezpečnost to neohrožuje, ale snižuje to komfort," řekl Zouhar.
Podle ředitele pardubických silničářů Miroslava Němce zřejmě cestáře v příštím roce čeká i snižování počtu zaměstnanců. "V současné době jde o přirozený úbytek bez další přirozené náhrady, ale není vyloučeno, že v příštím roce, pokud by byl ekonomický zásah hlubší, dojde k větší optimalizaci pracovníků," řekl.
Petr Kašík ze Svazu dopravy ČR ale tvrdí, že další propouštění už není možné, protože silničáři si už teď musí řadu činností platit externě.

Zdroj: MFDnes

Odtahované auto spadlo v Praze z metrové výšky, dorazilo ho hydraulické rameno
článek i s videem
http://www.novinky.cz/krimi/178349-odta … ameno.html

celkem pochopitelná situace. Např. kdo se "probojuje" až k P+R Palmovka, dojede autem i kamkoliv jinam, dál už to problém není, "špunt" je totiž mezi Černým Mostem a tou Palmovkou.
Běchovice a Radotín mají tu smůlu, že jsou na vlaku a ne na metru a vlak přece jen nejede každé 3 min. jako metro.
A Letňany? Nejsou na hlavním tahu - kdo z D8 pojede do Letňan, že?
Zatímco nejvytíženější jsou na špici právě díky tomu, že jsou hned u dálnice a stanice metra.

Praha by do pěti let měla utichnout
15. 9. 2009 18:40, autor: ČT24

Praha – Praha má akční plán proti hluku. Podle něj by se měl do pěti let výrazně snížit ruch z dopravy v padesáti ulicích. Na výpadovkách se půjde cestou výstavby stěn, v centru bude ale odhlučnění náročnější. Pomoci by měl nový povrch silnic a tramvajových tratí. Plán je sice schválený, otázkou ale je, jestli na tato opatření bude mít město dost peněz...

Tisková zpráva z magistrátu je zde. Její součástí je i zajímavá, byť trochu nejasná příloha (v jejím názvu se praví, že jde o opatření provedená v letech 2008 - 2009, přitom ale uvádí pouze odhady nákladů).

Primátor na výstavě leteckých fotografií dopravních staveb

Primátor hl. m. Prahy Pavel Bém si dnes odpoledne prohlédl výstavu fotografií Václava Jiřičky nazvanou Praha: výstavba okruhů, letecké fotografie. Na Náměstí Republiky jsou vystaveny velkoformátové fotografie na šestnácti panelech. Dokumentují vývoj dopravních staveb, které po svém dokončení odvedou z přetíženého města více než sto šedesát tisíc aut denně...

vhodné vlákno nemáme

Dnes 1.10. a 3.10 na ČT2: Millau - nejvyšší most na světě

vice na http://forum.ceskedalnice.cz/viewtopic. … mp;start=0

Et netera vyhrála v pražském kole titul Firma roku 2009
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=236 … ;c=1270053

tak to je pěkné

ještě jsem k tomu dohledal video http://zena-in.cz/clanek/betonu-kad-ali … og-redakce

a nějaké info

denik.cz: Two Voices: jak Edita s Janou 'przní klasiku' http://209.85.135.132/search?q=cache:Ic … =firefox-a

Praha - Hudbu složil Mozart či Beethoven, slova napsala Jana Rychterová, která spolu s operní pěvkyní Editou Adlerovou tvoří originální duo
Autor:
Petr Kovařík

0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 9.6.2009 9:32
Edita Adlerová a Jana Rychterová
Edita Adlerová a Jana Rychterová
Autor: Two Voices

V cyklu Rebelující dámy české hudby vystoupí ve čtvrtek 11. června v pražské Městské knihovně nikoli jedna, ale hned dvě zpěvačky. Vlastně jedna operní pěvkyně a jedna šansoniérka, které spolu tvoří zcela originální duo Two Voices.

Repertoár Edity Adlerové (operní zpěv) a Jany Rychterové (šansoniérka a textařka) je bohatý a zahrnuje různé žánry, nicméně největší popularitu si získaly originální interpretací klasických skladeb jako je Mozartův Turecký pochod, Chačaturjanův Šavlový tanec, Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji a další, k nimž Jana Rychterová napsala neobyčejně vtipné, s dadaismem hraničící texty.

S nadsázkou sobě vlastní tomu říkají „zprzněná klasika“, ale zároveň jsou přesvědčeny, že takto pojatou vážnější hudbu možná zpřístupní i lidem, kteří by o ni jinak ani nezavadili.

Koho poprvé napadlo otextovat takhle „kacířsky“ klasickou skladbu?
Jana: Pouze odhaduji, že nápad – jako vždycky – měla Edita a já jsem ho realizovala.

Otázka pro Editu: Jste vážná operní pěvkyně. Jak se stavíte k tomu, že ve vašem duetu operní zpěv funguje jako komický prvek? Zdaleka ne každý operní pěvec by byl asi ochoten přistoupit na takové zlehčování či znevažování žánru.
Edita: Vážná? Snad, počítáme-li operu do takzvané vážné hudby, to je pravda. Ale já jsem taková netypická operní zpěvačka, protože se vlastně opeře jako takové příliš nevěnuju. Neláká mě to. Tam musíte poslouchat skladatele, režiséra, je tam postavená scéna. Projekt Two Voices vyplynul z hledání úplně jiného přístupu k hudbě. Mám ráda, když nejsem někde zachlívečkovaná.

Edita tedy nerada někoho poslouchá. Znamená to, že se to týká i Jany?
Jana: My se posloucháme navzájem. Já taky nemůžu mít nad sebou někoho, kdo mně velí. Ale v té otázce pro Editu mě zaujalo, jestli jí nevadí, že vlastně zlehčuje žánr. Ono to tak není vždycky.
U některých skladeb se lidi smějí, ale dělat srandu je strašně vážná věc. My si naopak myslíme, že skrze humor se hudba dostane i mezi lidi, kteří by ji jinak ani neposlouchali. Ne že bychom dělaly přímo osvětu, ale humor a komický prvek vůbec není na škodu, naopak. Přece neznamená, že je to pak málo nóbl.

Když jsem vás slyšel poprvé, ihned se mi vybavily některé rozpustilé nápady a texty Voskovce a Wericha jako třeba Nepřípadný zpěv o hrobce z Vest Pocket Revue či tercet Tři strážníci. Jaký je váš vztah k humoru V+W?
Edita: Oni určitě taky byli nařčeni ze znevažování.

Oni na znevažování původně založili své divadlo.
Edita: Z toho je vidět, že jde o vyloženě prosperující téma. My se toho nebojíme a jsme tím postřehem poctěny.

Jednou zpíváte o kradení, jednou o fotbale, jindy jde přímo o zpívaný kuchařský recept. Odkud berete tyhle náměty? Loupeže či fotbal nejsou přece typicky ženské zájmy...
Edita: Je jasné, odkud Jana bere náměty. Nejradši by skládala o lásce, protože miluje svého manžela. Jenomže její manžel je brankář a samozřejmě se rád nají.

A jak je to s tím kradením?
Edita: On teda nekrade. Jak byste si ale vysvětlil, že Janu na ústřední tři tóny Beethovenovy Osudové napadne: Betonu káď? To totiž bude náš nový hit.
Jana: Ale k betonu já mám vztah. Mně se třeba strašně líbí Temelín, mně se líbí velké betonové stavby, já zbožně hledím na rozestavěný most na Zbraslavi.

Jestlipak se podle vašeho textu k Straussovu valčíku Na krásném modrém Dunaji dá něco opravdu uvařit?
Edita: Ano, je to konkrétní jídlo. Vepřová panenka na bešamelu s noky s olivami. Jana to skutečně psala nad hrnci. Pořád to se mnou konzultovala, pořád mi volala, pořád se ptala, kolik tam má čeho vrazit. Teď už se provařila ke zdárnému konci.
Jana: Já totiž ve skutečnosti moc nevařím. Ten text mě stál asi dvacet telefonátů Editě.

To vás přišel draho. Teď jste ale připravily Beethovenovu skladbu Pro Elišku. O čem je text tentokrát?
Edita: Zkuste si tipnout.
Jana: Je o pocitu rozmrzelosti...
Edita: ...ženy středního věku.

A ta Osudová?
Jana: Ta bude o mém vztahu k betonu.

Tedy o „osudovém“ vztahu?
Jana: Já to teď studuju. Manžel mi nic netuše povykládal o různých druzích betonu a o tom, že existuje normální a nemrznoucí a tak dále, a pak se mě zeptal, na co to chci. Nevím, co si o mně myslel v tu chvíli, když jsem mu řekla, že o tom budeme zpívat.

Edito, jak se vám líbí ten Janin text?
Edita: On teprve bude. Znám jenom fragmenty.

Takže to do jisté míry improvizujete?
Edita: Ne. Je to systematická práce. Jana text napíše, pošle mi ho mailem, potom se sejdeme a začneme aranžovat spolu. Podle typu hlasů, podle výšky, podle posazení, hledáme tóninu, a – takzvaně na hubu – musíme zvládnout dominantní nástroje. Tam je nástraha, protože jde o známé skladby, nesmíme na nic zapomenout.

Jak dlouho jste se vůbec znaly, než se zrodilo duo Two Voices?
Jana: Strašně dlouho. Zpívaly jsme si pro zábavu, ale jednou Edita potřebovala kytaristu na vernisáž. Zazpívaly jsme tam spolu. Reakce publika nás natolik příjemně překvapily, že jsme si řekly: Zatímco spousta lidí pořád nějaké projekty vymýšlí, my už projekt máme. A díky tomu má Two Voices právě teď v červnu druhé výročí.